V běhu dní se věnujeme i činnostem, při kterých se naše oči více namáhají. Nejčastěji jde o práce, při nichž zrak zaostřuje na blízkou vzdálenost. Přitom je třeba odlišit činnosti manuální od intelektuálních. Při obou musíme přemýšlet, být pozorní a soustředit se, aby výsledek byl co nejlepší, ale především tehdy, když oko a mozek zpracovávají text, může dojít k tzv. vizuálnímu stresu.
Vizuální stres při čtení se projevuje bolestmi hlavy, pocitem unavených očí a rozmazaného písma.
Nejčastější příznaky
- Text „se hýbe“
Při čtení se vám může zdát, že se text na stránce pohybuje, písmena přeskakují nebo dokonce mizí. Vypadá to také, že slova tancují na stránce a text je rozmazaný, takže je velmi obtížné se na něj soustředit.
- Písmena se proměňují
Kromě toho, že text jako by se pohyboval, navíc se proměňuje. Písmena mění velikosti, tvary a vypadá to, že dostávají jiné, tmavší odstíny, nebo naopak blednou.
- Bílé pozadí stránky přebíjí text
Čtenář vidí, jako by se textem vinuly bílé řeky nebo housenky, což je způsobeno tím, že pozornost oka se upírá spíše na bílé pozadí stránky než na černé písmo textu.
- Náhodně se objevující barvy
Okolo textu na stránce se mohou objevovat barevné kruhy, shluky či skvrny.
- Fyzické nepohodlí
Při čtení se objeví náhlá únava, bolesti hlavy nebo dokonce migrény. Oči slzí, bolí a jsou na první pohled zarudlé.
Kromě těchto příznaků se ještě mohou objevovat:
- Citlivost na ostré světlo
Pro osoby se zrakovým stresem je velmi nepříjemné ostré světlo, především zářivky. Týká se to i jasných, reflexních povrchů, interaktivních tabulí a jiných vysoce kontrastních povrchů.
- Narušené vnímání hloubky a prostoru
Při vizuálním stresu může být pro člověka obtížné odhadovat vzdálenosti a prostorové parametry.
Souhrn těchto příznaků může vést u člověka k celkové nejistotě.
Vizuálnímu stresu se říká také Maers-Irlen syndrom, Irlens syndrom (v anglické terminologii také scotopic sensitivity syndrom, visual static, visual snow či snowy vision).
Jména v názvu odkazují ke dvěma badatelkám v osmdesátých letech 20. století. Novozélandská učitelka Olive Meares si v osmdesátých letech všimla, že u některých lidí se projevovaly při čtení z bílých listů zrakové deformace. Přibližně ve stejné době americká psycholožka Helen Irlen zkoušela barevné filtry při čtení textů – domnívala se, že pomohou mozku lépe zpracovávat vizuální informace. Její metoda se používá dodnes.
Dětský zrak
Zvlášť důležité je věnovat pozornost dětskému zraku, problémy při čtení mohou děti odradit od čtení a následně učení obecně.
Děti si text při vizuálním stresu během čtení často přisouvají blíž, aby na něj lépe viděly, používají prst nebo jiný předmět, který je vede po řádku, přeskakují slova či řádky, mnou si často oči, nadměrně mrkají a během čtení jsou nesoustředěné.
Abychom dětem mohli pomoci, lze jim na začátek položit několik základních otázek:
- Vidíš písmena na svém místě, nebo se hýbou?
- Vidíš je ostře, nebo se ti zdají rozmazaná?
- Je stránka moc světlá, moc tmavá, nebo se ti zdá takto O.K.?
- Zdá se ti stránka takto dobrá, nebo tě z ní bolí oči?
- Když čteš nějakou dobu, chovají se slova nebo písmena nějak jinak?
Pomůcky a testy
V českém prostředí se přímo na tuto problematiku zaměřily především dvě webové stránky.
Na stránkách https://www.proskolaky.eu/vizualni-stres si můžete vyzkoušet, která barva stránky vám vyhovuje při čtení textu, a dozvíte se další podrobné informace (včetně publikací souvisejících s tématem).
Na stránkách https://www.vizualnistres.cz/ se můžete otestovat (krátký test zahrnuje sadu 13 otázek).
Autor: redakce
Zdroj: Eyesite